Čtvrtý den: Jak všechno zlé vede k dobrému

Zurich
Zurich

Všechno zlé je k něčemu dobré. Tohle pořekadlo asi znáte, já vám ukážu, jak funguje v cestovatelské praxi.

Jezero v Brégenz
Jezero v Brégenz

Základní problém cestování stopem je, že nikdy nevíte, co se stane. Zpravidla si můžete plánovat a malovat si svou budoucnost jak chcete, ale vždy vše dopadne přesně naopak. Povím vám, jaké patálie se nám staly ve Švýcarsku.

Pozor, bobři! (V Brégenz)
Pozor, bobři! (V Brégenz)

Z Mnichova jsme pokračovali do Brégenz, kde jsme se prošli podél jezera a přešli jsme hranice do Švýcarska pěšky.  Tam jsme chytli dalšího stopa do Lichtenštejnska a do malého městečka Sargans. To byl ale kámen úrazu. Tam jsme čekali více jak 3 hodiny. Já jsem začala hrát na flétnu, abychom se zabavili a doufali jsme, že někdo přijede. Naštěstí přijel švýcarský Turek, který i přestože neuměl slovíčko anglicky, tak si s námi pantomimicky povídal. Vystoupili jsme kousek od dálnice a přespali jsme v lese pod celtou a ráno se vydali pěšky do Zurichu. I přestože jsme mysleli, že je to maximálně 5 kilometrů, šli jsme o hodně více a do města jsme se už dostali opravdu hodně unavení.

Krásné hory v Sartens
Krásné hory v Sartens
Stopování v Sartens
Stopování v Sartens
Skoro jako doma. Bivakování v lese poblíž dálnice.
Skoro jako doma. Bivakování v lese poblíž dálnice.

Výhoda Zurichu je, že po celém městě mají fontánky s pitnou vodou, takže žízní jsme alespoň netrpěli. Ve městě jsme museli ještě velký kus dojít k hlavní cestě, kde jsme zase stopovali a čekali. I tady jsme neměli štěstí a celí zoufalí vyzkoušeli několik míst, které samozřejmě byly daleko od sebe.

Ženevské jezero aneb kuř pauza pro Turka
Ženevské jezero aneb kuř pauza pro Turka

Poté se ale vše změnilo. Zastavilo malé autíčko Nisan Micra, kde jsme se nacpali dozadu i s batohy. Auto řídili těžcí kuřáci a skvělí lidé – Marc a Claudia, kteří  se stali brzo našimi přáteli. Měli jsme spoustu společného a pozvali nás na ovocný salát. Claudia kdysi stopovala až do Tanzanie. Marc dělal marketing a byli tak energičtí, že by jejich energie vyslala raketu do vesmíru. Vysadili nás v málem městečku v Lausanne, kde jsme za chvíli jeli s Bosňanem  směr Coppet. Tam jsme nečekali ani minutu a mladý človíček nás vzal do Ženevy. Ukázal nám sídla OSN a WTO a vysadil nás kousek od centra. Přestože Ženeva je docela pěkné město s mezinárodní atmosférou, byla tam naše nejhorší část cesty. Neměli jsme ubytování, protože Ženeva je nejdražší místo ve Švýcarsku. (Ubytování stojí od 50 nebo 80 E za noc!)  Bohužel se nic sehnat nepodařilo a tak jsme v noci vyrazili k dálnici. Ušli jsme dalších moc kilometrů a utahaní tam o půlnoci došli. Jenže tam nikde nebylo kde spát! Žádná louka, plácek, místo na přespání v přírodě. Jen samé ploty a celnice. Nakonec jsme lehli k cestě a vyčerpaně usnuli.

Ženeva v začínajícím podvečeru
Ženeva v začínajícím podvečeru

Po hodině spánku nás ale probudil obrovský liják , takže jsme utekli směrem k celnici, kde jsme se schovali pod stříšku. Tam jsme napůl spali-bděli a brzo ráno vyrazili pryč. Naše neštěstí a únava se bohužel prohlubovala, když jsme ušli další obrovský úsek pěšky a zkoušeli jsme se dostat na nějaké stopovací místo. Vše bylo oplocené, nebo tam nic nejezdilo. Unaveni jsme přes kamaráda po telefonu sháněli Blabla car. První to zrušil a druhý po dvou hodinách nepřijel. Neštěstí vystřídalo štěstí a nějaký človíček se nad námi smiloval, když nás zavezl k dálnici a my stopli dodávku se super klukem. Juchuu, jedeme do Lyonu. Volali jsme. Neštěstí střídá štěstí a naopak. Díky neštěstí si alespoň můžeme vážit všeho okolo.

Líbil se ti článek? Sleduj na:
Facebook
LinkedIn
Instagram

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *