Cestování a cyklický život

proč cestovat
Co nám přináší cestování? Jaký je vztah mezi cestovním a cyklickým životem?

Hloupý Honza byl vyslán do světa, aby pobral trochu rozumu. Stejně tak se i dneska do světa všichni vysíláme. A je to dobře. (Teda pokud respektujeme obyvatele, krajinu a duch dané země.) Cestování rozvíjí člověka.  A přitom to je docela pasivní činnost. Nic v rámci cest netvoříme (možná tak zábavné historky pro přátele), ale spíše pozorujeme vše kolem nás. A to je vlastně ten důvod. Dostáváme se do pasivní role pozorovatele, který nechává věci kolem sebe plynout, všímá si změny, rozličnosti lidí, krajiny a světa. Jak jinak můžeme svět pochopit než tak, že se vydáme na vlastní pěst ho prozkoumat a fyzicky ohmatat?

cestování blog
Já po několika týdenním cestování. Trochu bahna na botech nikomu neuškodí.

Cestování je cestou z komfortní zóny

Na cestování je příjemné sledovat, jak se krajina kolem nás mění. Zajedeme o kousek dál a z pouště je džungle, široká obilná pole se změní na horskou krajinu plnou lesů. V jedné části země lidé staví monumentální, zdobené stavby, v jiné je vše prosťoučké a jednoduché. Tím, že žijeme ve změně, jsme neustále vystavováni tlaku na naše hodnoty a jejich evaluaci. Čelíme novým situacím, otevíráme naše srdce směrem k lidem. Cestováním vystupujeme z komfortní zóny. Kdo umí vystoupit z komfortní zóny, stane se hrdinou všedního dne.

cestování blog
Cestování je krok ven z komfortní zóny. Spali jste už někdy venku v deěti, na slámě nebo mezi pavouky? …Dá se na to vlastně zvyknout.

Já jsem díky cestování zjistila, že spoustu věcí nepotřebuju. Stačí mi bágl s pár tričky, mýdlem, botami a notesem. Proč tedy se doma obklopujeme tolika věcmi? Cestování mi ale také ukázalo, co nutně potřebuji, kterých hodnot, lidí, činností a věcí si vážím a o koho/co chci pečovat.

Díky cestování poznáme sami sebe

Cestování je překonání strachu. Před každou cestou mám takové to svrbění v bříšku. Co když se něco stane? Co když nenajdeme ubytování? Co když nás někdo přepadne? Co když? Lidé se změn bojí, a to je možná důvod, proč cykličnosti přírody tolik nenaslouchají. (Vždyť to je jedna velká změna.) V takovém případě se snažím na tyhle strachy nahlížet tak, že aspoň si budu muset poradit se situací, kterou jsem ještě nezažila. (A bude to dobrodružství!) Krize prostě k cestování patří. Zažila jsem tolik krizí, za které jsem velmi vděčná. V takových chvílích se totiž člověk smíří. Smíří se s tím, že některé věci změnit nejdou, smíří se se světem a vlastně překročí své ego. Já se vždycky smiřuji větou jednoho muže, kterého jsme potkali ve Španělsku: Hay lo que hay. – Je to, co je.

proč cestovat?
Tímhle se vám cestování odmění – zatajeným dechem a pocitem teď a tady.

Fotografie pochází z mých cest po Španělsku. Zážitky, příhody i rady naleznete ještě na mém starém blogu. 

P.S. Zítra odjíždíme po dlouhé době zase pryč. Sice jen na chvíli, sice jen do Francie, ale jistě se nějaká má moudra z cest na blogu objeví. 🙂 Dobrodružství zdar!

Líbil se ti článek? Sleduj na:
Facebook
LinkedIn
Instagram

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *