Jaký máte vztah k přírodě? Věda rozlišuje 5 typů

Vztah člověka k přírodě (Skotsko, Loch Lomond)

Odcizují se lidé v dnešní době přírodě? Co znamená být ve spojení s přírodou? Může ekolog nemít rád přírodu? Na tyhle otázky odpovídá český ekopsycholog Jan Krajhanzl. Přečtěte si jeho teorii.

Knihu od Jana Krajhanzla mi doporučila jedna kamarádka, kterou dokonce vyučoval na Masarykově univerzitě v Brně. Jelikož to je útlá knížečka velmi čtivé a dokonce vtipné povahy, přečetla jsem ji jedním dechem. A přišla mi opravdu zajímavá.

Jan Krajhanzl se rozhodl ponořit do světa vágních pojmů, které popisují vztah člověka k přírodě, a udělat v nich trochu pořádek. Hlavní jeho kritikou pojmů typu – biofilie, odcizení od přírody, ekogramotnost nebo environmentální identita je nekonkrétnost, subjektivní zabarvení a jednostrannost. Z tohoto důvodu vytvořil vlastní systém pěti vlastností, které se u každého člověka projevují na různých úrovních.

Vztah člověka k přírodě (Skotsko, Ben Nevis)

1. Potřeba kontaktu s přírodou

Potřeba kontaktu s přírodou je sklon vyhledávat určitou kvantitu a kvalitu kontaktu s přírodě blízkým prostředím v situacích, kdy jedinec pociťuje nedostatek kontaktu s přírodou. Motivace pro kontakt s přírodou mohou být různé.

Potřeba kontaktu s přírodou je evidentní například na fenoménu stěhování na vesnici a do okrajových částí města, odjíždění na víkendy na chatu nebo na výlet, na popularitě outdoorových sportů nebo cestování. V každém případě, každý si pod kontaktem s přírodou představí něco jiného. U každého člověka rozlišujeme kvantitu a kvalitu kontaktu s přírodou, jakou vyhledává. Někomu stačí zajet jednou ročně na dovolenou k moři, jiný vyjíždí každý měsíc na výlet do hor či někteří potřebují trávit svůj čas venku každodenně. Co se týče kvality, je rozdíl, zda přírodu vnímáme pouze jako kulisu (př. běh v parku) či svému okolí věnujeme plnou pozornost. (pozorování mravenců, hvězd, houbaření)

Proč kontakt s přírodou vyhledáváme?

  • příroda snižuje kognitivní únavu (Kuo, 2001)
  • má příznivé zdravotní účinky
  • rozvoj motorických schopností (nerovný povrch, přelézání překážek…)¨
  • rozvoj adaptace na přírodní podmínky
  • potřeba estetických zážitků
  • další vyšší potřeby jako je prostor pro sebereflexi, adrenalinové zážitky, prožitek vlastní činnosti (self-efficiacy), spirituální zážitky

V ekopsychologii vznikly dvě teorie regenerační schopností přírody:

Teorie obnovy pozornosti

(Rachel a Stephen Kaplan, 1989)

Příroda je oproti městskému prostředí velmi klidné místo, kde naše pozornost může dobít baterky. Oproti všem ostatním činnostem pobyt v přírodě pozornost nevyčerpává, ale naopak obnovuje. Podle autorů člověk v přírodě přesouvá svou pozornost mimovolně, takže nepotřebuje vynaložit žádné nebo jen nepatrné úsilí.

Psycho – evoluční teorie

(Roger Ulrich, 1983)

Tato teorie regeneraci duševních sil připisuje minimálnímu stresu, který v přírodě zažíváme. Podle autora je nám příroda domovem, protože v ní proběhly statisíce let evoluce a tím pádem se tam cítíme příjemně a uvolněně.

2. Adaptace na přírodní podmínky

Adaptace na přírodní podmínky je schopností jedince zajistit své základní potřeby v přírodním prostředí. Podmiňují ji schopnosti a dovednosti pro kontakt s přírodou, které zvyšují pravděpodobnost zvládnutí nároků přírodního prostředí.

Člověk může mít rád přírodu, ale nemusí v ní přežít.  Malíř, který obdivuje estetické hodnoty přírody a maluje východy slunce, nemusí vědět, jak se má zachovat, když začne bouřka. Naopak vysoká míra adaptace nemá vliv na to, zda k přírodě bude mít daný člověk postoj etický či se jí bude nějak esteticky podivovat. Takový lovec kožešiny či pytlák slonoviny bude mít jistě vysokou míru adaptace na přírodní podmínky, ale bude mu jedno, že kvůli jeho konání vymírá nějaký živočišný druh. Naopak ekolog, který bojuje proti kácení pralesů či znečišťování moří, nemusí umět přežít ani v džungli, ani na moři.

Co se týče adaptace, je přímo závislá na dovednostech a přírodních podmínkách, ve kterých je člověk ve styku. Zahrádkář umí vypěstovat rajčata, ale nemusí umět vybrat správné místo pro stan, naopak tramp, který umí v přírodě přežít bez problému, nemusí vědět, jak se starat o zahradu. Lidé, kteří mají nízkou úroveň adaptace na přírodní podmínky, si v přírodě neodpočinou, ba dokonce je může přivádět do velmi stresujících situací. (,,Pomoc, leze po mě mravenec.“ , potíže s pohybem na nerovném povrchu atd.) Na nízkou adaptaci umřelo již mnoho milovníků přírody, jak dokazuje film natočený podle skutečné události Útěk do divočiny. Film vřele doporučuji, je skvělý.

3. Estetický postoj k přírodě

Estetický postoj k přírodě je vnímavostí a všímavostí k estetickému rozměru přírodního světa, kdy je pozornost člověka mimovolně přitahována okolním světem, který v něm vyvolává spontánní estetické zážitky.

Kolik je uměleckých děl o přírodě snad ani nespočítáme. V přírodě se odehrává děj většiny literárních děl. Mnoho malířů nalézá inspiraci v přírodě nejen pro své krajinky a písničky o přírodě jsou stejně časté, jako o lásce. Člověk prostě v přírodě estetickou hodnotu vidí. Umělečtěji založení jedinci ji dokážou vycítit i na místech, kde by to jiné nenapadlo. To, že je dech beroucí vodopád, pocítí snad každý, ale kopretiny vyrůstající mezi železničními trámy si všimne lidí již méně. Jak jsem dříve zmiňovala, i tato vlastnost nemusí mít vliv na další postoje k přírodě, které máme. Malíř může malovat vysoce toxickými barvami, ale na jeho lásce ke kráse přírody to nic nemění.

Vztah člověka k přírodě (Skotsko, Loch Lomond)

 4. Etický postoj k přírodě

Etický postoj k přírodě je predispozicí, která ovlivňuje vnímání, myšlení, cítění a jednání vůči přírodě. Tuto predispozici tvoří morální přesvědčení a morální emoce spojené s přírodou.

Velmi kontroverzní fenomén, který se ve společnosti diskutuje, je etická rovina vztahu člověka k přírodě. Nejtěžší konflikty mezi lidmi vznikají, když jsou v rozporu morální základy a hodnoty, na kterých lidech staví. Možná pochopení různých motivů a úhlů pohledu lidi na sebe více napojí a otevře dveře k dialogu. Jan Krajhajzl rozlišuje etický vztah k přírodě na dvou úrovních. Jsou to protipóly submise a dominance, potom také afiliace (přátelství) a hostility (nepřátelství).

Na křivce submise a dominance rozlišuje:

Panský postoj vyjadřuje, že si z přírody můžeme brát cokoliv chceme v jakémkoliv množství. Příroda je tu od toho, aby nám sloužila a nemá žádnou velkou hodnotu. Záleží hlavně na nás lidech, jak ze zdrojů, které nabízí, vyždímáme co nejvíce.

Správcovský postoj spadá stále do nadřazené pozice, ale připisuje člověku již nějakou zodpovědnost za přírodu. Člověk má přírodu ve správcovství a je na něm, v jakém stavu ji zanechá. Musí se o ni starat zodpovědně, šetřivě, aby mu příroda dlouho vydržela a stále poskytovala zdroje, které potřebuje.

Romanticko-spirituální postoj staví přírodu již do jiného světla, než jen nástroj pro uspokojování lidských potřeb. Příroda je něco posvátného, vysoce ceněného, uctívaného a poskytuje člověku zdroje, které může čerpat s dovolením a s vděčností. Člověk by se měl co nejvíce omezovat ve svých potřebách, aby nepoškodil přírodní svět. Takto vnímaly přírodu hlavně staré přírodní národy, indiánské a domorodé kmeny či primitivní náboženství.

Partnerský postoj vyrovnává hodnotu jak člověka, tak přírody. Vše živé na světě má stejnou hodnotu a mělo by žít v souladu. Ideálem je nalezení harmonie společného soužití.

Na rovině přátelství a nepřátelství vidíme buď hodnotu ve všem živém, nezáleží na tom, zda nám daný jev přináší nějaký zvlášť velký účinek, nebo naopak máme k přírodě neutrální až bezcitný postoj. Například zabíjení mravenců jen tak pro zábavu, či srovnání aleje kvůli výstavbě nového obchodního centra.

Vztah člověka k přírodě (Skotsko, Loch Ness)

5. Enviromentální vědomí

Enviromentální chování je v užším smyslu slova chování, jehož vliv na životní prostředí považujeme za významný.

To znamená, že pod environmentálním chováním nenajdeme pouze třídění odpadu, ale i vyhazování odpadků na černé skládky. Naopak proenviromentální chování se již zúžuje pouze na chování k přírodě pozitivní. Navíc, je velmi těžké poznat, zda daná činnost je opravdu proenviromentální. Je lepší si koupit jablko vypěstované na organické farmě ze Španělska, anebo raději běžné jablko z Česka? Budeme jíst bez masa a kupovat si sójové výrobky, anebo jíst lokálně, ale s masem? Tato rozhodování nejsou jednoduchá a člověk, kdo má velmi rozvinuté proenviromentální vědomí se s nimi potýká každý den.

Každý máme nějaký vztah k přírodě. Otázkou je, v jakém směru. Toto rozčlenění pochází z ekopsychologie, konkrétně kniha ,,Psychologie vztahu člověka k přírodě a životnímu prostředí“ od Jana Krajhanzla. Kniha je skvěle napsaná, při čtení se vám koutky zvedají do úsměvu a navíc každou oblast ilustruje texty spisovatelů a filosofů.

Podívejte se na rozdělení ještě jednou. Jaký mix z pěti oblastí je namíchán ve vás? Co je pro vás důležité?

P.S. Použité fotografie jsou z mého cestování po Skotsku v roce 2015.

Líbil se ti článek? Sleduj na:
Facebook
LinkedIn
Instagram

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *