Ohlédnutí za rokem 2017: Ach to drahé Norsko

norské pobřeží
Výhled z letadla – norské pobřeží

Aby toho v zimním semestru minulého roku nebylo málo, ke školním projektům, práci, skautům, Adventu plném křídlení a skluzu po týdnu v Nizozemí jsem si přidala ještě týden v Norsku. Teda bylo to trochu nevědomé, protože jsem si naivně v srpnu při kupování letenek myslela, že toho nebude moc (cha cha) a že vše zvládnu. (otázkou je v jakém stavu)…

…možná i proto se mi v listopadu v hlavě rozsvítilo. Ale o tom zase jindy.

Do Norska jsme jeli kvůli letenkám. Přiznávám se, že mám trochu výčitky svědomí, protože jsme se do kupování letenek tak nadchli, až jsme zapomněli, jaké svinstvo to s ovzduším dělá.

Náš hlavní cíl bylo trávit mnoho času v přírodě, chodit pěšky, nic tam nekupovat a žít levně. Bohužel jsme při hektickém odjíždění podcenili přípravu a naše jediné jídlo – ovesné vločky a sušené ovoce – bylo dostačující pouze na snídaně. A pouze pro mě, protože Marcel kaši jen „z vody“ a ne z „mléka“ nesnáší.  Většinu jídla jsme proto kupovali. Co se cen týče, jsou v obchodech stejné jako v Česku. Problém je, že cedulky ukazují v norských korunách…Takže si při nakupování člověk neříká: ,,,Ježišmarjá, tolik peněz.“ Takhle se hrozí až při průchodem pokladnou, když mu v hlavě proběhne jednoduchá násobilka. Aha a teď tuhle vysokou částku vynásobím 2,5. České nebo norské korunky se rozutečou po norských tundrách, než bys řekl švec.

Vánoční ulice Osla

Oslo – Oslavujme umění

První naše zastávka bylo Oslo. Tam jsme dojeli vlakem a v Oslu jsme se ubytovali přes AirBnb. V tu dobu mrzlo a chodník byl jako kluziště. Teda nám to tak připadalo, Norové s ledovým klidem pokračovali na zmrzlých úsecích v chůzi a tvářili se, jako že ledový chodník není nic neobvyklého a v žádném případě neklouže. Mimo soustředění, kde najít nejméně klouzavou část cesty, jsme se kochali norskými domečky. V Oslu zejména těmi moderními. Nejkrásnější byla Opera, kterou musel navrhnout opravdu génius.

Oslo opera
Opera má připomínat potápějící kru.
Oslo opera interier
Interiér opery – co pohled, to nové linie, lazení, vyznění…prostě nádhera!

Nějaký čas jsme strávili také v norských muzeích. Navštívili jsme galerii umění a muzeum historie. Viděli jsme obrazy Edvarda Munche jako Výkřik nebo Madona, obrazy od Picassa, Guguina, Degy…všichni slavní na jednom místě. Mě se líbily lidové motivy od Erika Werenskiolda.

dreveny kostel folkmuseum
Slavný dřevěný kostel ve Folkmuseu

Viděla jsem opravdovou vikingskou loď!

V Oslu jsme také zavítali do Folk musea – skanzenu. Viděli jsme nádherné lidové stavby všech tvarů. Inspiroval nás hlavně nevšední půdorys a zelené střechy. Já vždycky říkám, že nejpřírodnější stavitelství jsou přesně tyto staré lidové stavby ze skanzenů. Používají lokální materiály, propracované postupy, jsou bytelné a krásné. Uchvátil nás samozřejmě slavný dřevěný vyřezávaný kostel. Vedle skanzenu se nachází i norské městečko z 19. Století a vnitřní expozice s dobovým uměním, řemesly a obrázky ze života v norských nehostinných podmínkách.

Tyto domy sloužily jako sýpky, ale také zároveň jako ubytování pro hosty. Uvidíte je taky ve Folkmuseu.

Skočili jsme ještě do vikingského muzea lodí. Bylo to úžasné vidět na vlastní oči dochovanou vikingskou loď z 9. století! (Jeden z mých nejsilnějších zážitků. Asi to bude tím, že má duše po romantice starých evropských národů stále touží.) Tyto lodě se našly ve vikingských pohřebištích.

vikingove
To je ona!

Norové jsou prostě…

Norové jsou zvláštní sorta lidí. Všimli jsme si toho poprvé, když jsme jeli vlakem a i přestože někdo do pana průvodčího při průchodu vrazil, nikdy se neomluvil. Další zkušenost s odlišnou mentalitou bylo v AirBnb v Oslu. Bylo to sice milé, ale docela asociální přivítání. Za dva dny pobytu nás pozdravili a při našich dotazech odpovídali jednoslovně. Prostě takoví trochu introverti. Při stopování jsme jeli dvakrát s cizincem – jednou s litevským kuchařem, podruhé s polským podnikatelem. Oba, když přišla řeč na Norsko, to shrnuli slovy, že „Norové jsou prostě divní a nemají žádné kamarády.“ Korunovala to naše hostitelka Norka, když řekla. ,,,No, já už se těším, až zase někam odjedu. Nemám ráda Norsko. Hlavně Nory. Jsou prostě divní.“ V tuhle chvíli už jsme se museli smát. Takže „divnost“ přiznává i rodilá Norka.

Poslední hostitel na to měl tento názor. ,,Norové nejsou divní, nemají jen potřebu se omlouvat a děkovat při každé drobnosti. Ale když už se omluví, myslí to opravdu vážně.“ Možná na tom něco bude. Další důvod může být, že kdysi Norové bydleli v chaloupkách roztroušených po krajině. Každý rok zapadli sněhem a tak se stýkali jen se svou rodinou uvnitř stavení. Takže neměli tolik příležitostí zjistit, jak se k ostatním lidem chovat. A sítě nemáme tak dlouho, aby se jeden národ tak rychle socializoval. Ale možná je to pohádka se smíchem vyprávěná v Norsku, aby se měli turisti nad čím pozastavovat.

verdensende
Až na konec světa – Verdens Ende. Ale foukalo tam řádně.

Dobrodružná hostitelka a cesta na konec světa

A teď hurá stopem zase jinde! Dostali jsme se do Tilburgu, kde nás ubytovala super dobrodružná Norka přes Couchsurfing. S ní jsme strávili další dva dny. Ukázala nám okolí, stopovali jsme s ní na konec světa (část pobřeží Verdens Ende), dělali jí české bramborové placky, kreslili, cvičili, hráli a prostě blbli. Byl to super zážitek ji potkat.

Z Tilburgu jsme to už dostopovali do Sandefjordu, odkud nám druhý den letělo letadlo. Tam jsme spali znovu přes AirBnb vedle starého vikingského pohřebiště. Krásně se nám to propojilo s výše zmiňovanými vikingskými loděmi. Procházeli jsme se po březích fjordu. ,,To už opravdu musíme odjet! Vždyť jsme toho ani moc neviděli.“ Příště již vyrazíme hluboko do norské krajiny, bez civilizace a jen s mechy a lišejníky. Slibujeme!

Líbil se ti článek? Sleduj na:
Facebook
LinkedIn
Instagram

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *