Rozloučení s Madridem a let do Limy

Poslední odpoledne v Madridu jsme strávili tradičně v parku Retiro. Je to další velký park téměř v centru, kde mezi cestičkami osvěžují vzduch fontány a rybníčky. My jsme si tam odpočinuli, chvíli zpívali a četli. Slyšeli jsme tam dokonce pár pravděpodobně galicijských hudebníků hrát na uileann pipes a buzuki.

Večeři jsme plánovali velkolepou. Chtěli jsme trochu zainvestovat a koupit si na večeři menu del día (menu dne), ve kterém bývá první, druhý chod, dezert a víno. Původně jsme chtěli jít do restaurace, ve které jsme často večeřeli i na naší první návštěvě, ale zaboha se nám z mapy nedařilo vyčíst, kde to náměstí a hospůdka je. No nic, necháme náměstí jen v našich vzpoínkách a jdeme hledat hospodu jinou. Šli jsme, kam nás nohy nesly, až najednou: Není nám to tu nějaké povědomé? Nešli jsme tady už někdy? Světe div se, opravdu jsme na to „naše“ náměstí došli!

Retiro
Odpočinek v parku Retiro

Rozeznali jsme naši oblíbenou hospůdku, okolní uličky, domy. Jídlo jsme si dali sice o kousek ulic vedle, radost z nálezu byla ale obrovská. Nakonec se naše menu skládalo z paella mixta – paella s masem i mořskými plody, na druhé měl Marcel rybu a já hovězí, jako dezert typický flan – karamelový puding a vše jsme zapíjeli červeným vínem. Mňamka!

odlet Lima
Už letíme do Limy! Poprvé překročíme hranice Evropy a navštívíme jiný kontinent!

Po jídle jsme vyrazili už na letiště, kde jsme přespali. Ráno nám už letělo letadlo a naše cesta na jiný kontinent začala. V letadle jsme dostali docela dost jídla a cesta byla příjemná. Žádné velké turbulence či jiné nepříjemnosti se neděly. Jen toho plastu, kolik se za let vyhodilo! Tahle letadla nejen, že jsou ekologická katastrofa sama o sobě, oni to ještě podporují množstvím odpadu, které na palubě vyprodukují. Achjo…

Náš pokojíček přes AirBnB

V Limě jsme si vyzvedli naše zavazadla a vlezli do blázince. Doslova. Letištní hala byla plná lidí a hlavně taxikářů, kteří chtěli každého přesvědčit, že zrovna on je zaveze tam, kde potřebují. My jsme chtěli jet městským mhd, abychom se předraženým taxikářům vyhli, ale většina lidí na letišti nás od toho odrazovala. Když už jsme konečně našli zastávku, odkud asi odjíždí autobusy, byli jsme trochu v rozpacích. Co minutu přijížděly a odjížděly rozpadlé vozidla, do kterého se narvalo spoustu lidí a zase odjelo. Některé vypadaly docela nebezpečně (jak lidmi uvnitř, tak svým technickým stavem). Tak jsme tak koukali s otevřenou pusou, až nás zachránil pan policista a ukázal nám, kterým autobus je ten správný. Vyvolávač nás nastrčil dovnitř a jeli jsme. V tu chvíli jsme si peruánce a Limu docela oblíbili. Tolik života na jednom místě! Mimochodem peruánské autobusy fungují tak, že ve dveřích stojí vyvolávač, který při jízdě křičí zastávky na procházející lidi kolem. Kdo na něho mávne, autobus zastaví, vyvolávač ho zkásne a jede se dál.

Výhled z našeho ubytování na pláž. Počasí ale nepřálo – zažili jsme tam čtyři dny smogu, mlhy a bez slunce.
Líbil se ti článek? Sleduj na:
Facebook
LinkedIn
Instagram

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *