Nový andský rok – ceremoniál z předinckých dob

 

plodiny huanta
Diverzita přírody a hlavně ohromné množství plodin, které se v regionu Huanta pěstuje.

Slavnost  Nový andský rok je téměř zaniklý ceremoniál, který se drží jen v některých vesnických komunitách, nebo v podobě představení Inti Raimi v Cuscu. Slaví se 21. června. My jsme byli součástí pokusu o obnovení ceremoniálu ve městě Huanta. Celý ceremoniál spočívá v darování nejlepších produktů přírodě a přivítání nového slunce. Má kořeny v incké, až předincké tradici a andské kosmovizi.

Do městečka Huanta jsme přijeli malým autobuskem (combi) s místními. Přivítala nás rodina Marisol, u které jsme strávili noc před ceremonií. Bylo to moc příjemné prostředí. Jejich dům byl složený z několika menších budov, které některé byly užitkové – dílna, chlívek, v jiných bydleli jednotliví sourozenci. Ti sdíleli koupelnu a kuchyni. Dohromady spolu bydlela maminka s třemi dcerami a jejich rodinami. Nejmladší brácha bydlel v Ayacuchu, s ním jsme strávili večer den před tím. A zbylí 3 bratři a jedna sestra žili tak po různu v Peru a Francii. Prostě pořádná rodinka. (Dohromady 8 sourozenců.)

Oheň ze santálového dřeva krásně voněl.

Nový andský rok se slaví při východu slunce, takže jsme vstávali ve 4 ráno, abychom se všichni nachystali a dojeli v kombi na vrcholek hory. Cesta byla dlouhá, a když auto nezvládlo jet výše, došli jsme část se všemi věcmi pěšky. Začali jsme chystat ceremoniální prostor – ploché kameny, na kterých bude hořet velký oheň pro obětiny a přání. Malý stolek z kamenů, kde hoří voňavý oheň krmený santálovým dřevem. Velká plocha na dary a obětiny velké matce přírody – Pachamama. Mezi dary patřily květiny, všechny obiloviny, luštěniny, ovoce, zelenina a jiné plodiny, které se pěstují přímo v regionu Huanta. A že jich nebylo málo! Tento region, jako skoro celé Peru, je potravinově soběstačný a navíc se konzumují opravdu jen lokální zelenina a ovoce. V ozdobném džbánu pak čekal kvašený nápoj z kukuřice Chicha.

Dary matce přírodě – Pachamamě. Takto vypadal ozdobený „oltář“ plný květin, kukuřice, luštěnin, quinoi a ovoce.

A jak samotný ceremoniál probíhal?

Všichni zúčastnění jsme se posadili do půlkruhu a začali jsme žvýkat posvátné lístky koky. Když jsme je dostali do otevřených dlaní, koukali jsme se, kolik tmavě zelených lístků máme, protože to symbolizuje štěstí. Následně Marisol, která obřad vedla, vyslovila v quechua a pro nás i ve španělštině svou obřadní řeč. V zásadě šlo o uctění přírody, tří přírodních principů, které jsou součástí matky přírody – Pachamama. Bylo to nádherné se dívat na barevný oltář, který symbolizoval úchvatnou různorodost přírody. Tolik druhů brambor, kukuřice, quinoi, ovoce! Takto, v ohromení nad zázraky přírody jsme čekali na první slunce, které nás svými paprsky pohladilo po duši. Koukali jsme se, jak slunce pomalu vychází a s ním začíná nový andský rok. A samozřejmě nechybělo hodování. K jídlu byly vařené fazole a čtyři druhy brambor. Mezi těmito druhy taky výborný typ brambory – Oca. Má sladkou chuť a jsou to přírodní antibiotika. Vše jsme zapíjeli číčou (chicha) – fermentovaný nápoj z kukuřice. Také jsme hodili tři lístky koky do ohně s nějakým naším přáním.

V pravo leží žlutá brambora Oca, v levo fialové brambory podobné našim.

Následně všichni účastníci, kromě nás a naší rodiny, po ceremoniálu odešli. My zbylí jsme čekali na poledne, kdy se obětiny slavnostně zakopaly a vše uklidilo. Čekání (až na silné slunce bez možnosti stínu) bylo moc příjemné, protože jsme si povídali o přírodě, místních zvycích, o zdraví a o životě v souladu s přírodou. Také se vyprávěly příběhy pocházející z quechua, které se týkaly vzniku okolní krajiny. Celý krásný den završil kondor, který letěl nad našimi hlavami směrem ke slunci. To je posvátné andské zvíře, které značí štěstí.

Krajina kolem ceremoniálního pahorku – všude jen kaktusy, pavouci a jiná havěť která chce člověka popíchat nebo sežrat. Z dálky ale vypadá krajina moc pěkně.

Zpátky jsme se v horkém slunci už museli dostat po svých. Byla to cesta dlouhá, úmorná, bez vody. Obdivuji paní maminku, že celou cestu vesele zvládla. Já jsem ji den odležela s úpalem.

Na cestě zpátky do města. Slunce bylo extra ostré!
Líbil se ti článek? Sleduj na:
Facebook
LinkedIn
Instagram

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *