Choquequirao – Machu Picchu (část 2)

Východ slunce na ruinách Choquequirao

Pokračování treku z Cachory, přes ruiny Choquequirao až na Machu Picchu. V tomto článku naleznete výstup na první ruiny a pokračování přes divočinu až k chaloupce Maizal.  Četli jste již první část s tipy, co si vzít a dalšími základními informacemi?

Od kempu Playa Rosalina se po mostku přejde řeka Apurimac a zbytek dne už nevede jiná cesta, než do kopce.

Playa Rosalina – Choquequirao (druhý den)

Počet km: 10 Km Stoupání: 2290 m Klesání: 940 m přibližný čas: 5 hodin

Tohle je ta obtížnější část cesty – stoupání na ruiny. Prostě pořád jdete nahoru. Krajina je relativně jednotvárná, nebo spíše nezbývá moc dechu na kochání se kolem. Míjí se několik míst, kde se dá koupit oběd, dokoupit voda, osprchovat se anebo stanovat. Všechno to jsou domečky místních, kteří se rychle přizpůsobili turistické oblibě ruin. Cestu znepříjemňují kousavé mušky, ostré slunce a prach.

Cestu znepříjemňovalo vedro, kousavé mušky a prach.

My jsme si dávali pauzu u domku Santa Rosa – Mama Eufemia. Poté jsme pokračovali až do vesnice těsně před ruinami Marampata. Tam je možné dokoupit i zeleninu, nejen vodu a sladkosti. Je tam několik rodinných kempů, kde se samozřejmě platí, ale můžete využít toaletu, za příplatek sprchu. My jsme si dali na oběd své housky a pokračovali na ruiny. Z vesnice je už jen kousek ke vstupní bráně, kde se platí vstupné na ruiny. Cena vstupného je 60 solů dospělý, 30 solů student. (S platnou kartičkou, a vlastně to záleží spíše na náladě prodejce. Mě jako studenta neuznali, Marcela ano. A přitom to máme naopak :D)

Vesnička Morampata leží pár minut před ruinami.

V rámci vstupného je kemp se studenou sprchou, vodou a záchody. Takže doporučuju neplatit v Marampatě, ale využít až kemp přímo na ruinách. Není tam ale už žádný obchod a cesta do vesnice je dlouhá. Přístřešek v kempu není, takže jsme spali pod naší plachtou.

Dokázali jsme to! Konečně vidíme ty staré kameny, co tu strejčkové Inkové položili v 15. století.
Ruiny jsou rozlehlé a tajemné. Odkrytých bylo zatím jen 40%. Zbytek se skrývá v okolním horském pralesu.
Marcel pózuje nad runami.

Jestli budete mít ještě energii na ruiny, nebo je odložíte na další den, to záleží na vaši kondici. Ruiny jsou rozlehlé, rozházené po celém kopci a taky při prohlížení hodně nastoupáte. My jsme je zvládli ještě ten den, ale nestihli jsme všechno a večer jsme mleli z posledního.

Výhled z ruin byl neskutečný.

V každém případě, tento den jsme potkali naši kamarádku Eileen, která nám vložila brouka do hlavy, proč nejít až na Machu Picchu. Tak jsme chvíli špekulovali a večer už jsme byli napevno rozhodnutí, že pokračujeme.

Ráno jsme si přivstali, abychom viděli východ slunce.

Choquequirao – Maizal (třetí den)

Počet km: 12 Km Stoupání: 1940 m Klesání: 1690 m přibližný čas: 6 hodin

Třetí den jsme vstávali už o půl 5, abychom stihli vyběhnout nahoru na ruiny na východ slunce. Sbalili jsme si všechny věci, abychom mohli pokračovat dál, protože trasa vede přes ruiny na vrcholek kopce. Východ slunce na Choquequirau byl nádherný! Nejlepší výhled je z velkého inckého „fotbalového hřiště – velké planiny na vrcholku kopce, odkud vidíte hory na všechny strany. Hory se barvily do červené, fialové a tmavě modré, mraky se přelévaly přes vrcholky a zlatý pruh ukazoval, kam až slunce svými paprsky dosáhne.

Ranní údolí, do kterého jsme se měli ještě ten den vydat.
Vycházející slunce je magické, na tak tajemném místě dvojnásob.
Než paprsky došly až na ruiny, málem se z nás staly dvě ledové sochy.

Z ruin jsme pokračovali na vrcholek kopce, odkud sráz otevíral výhled až do údolí k řece, kterou jsme ten den měli ještě překročit. Po krátkém stoupání následuje sestup kolem zbytků inckých teras. Krajina se rychle mění z horského pralesa na vyprahlé louky s kaktusy. Teplota samozřejmě stoupá, takže dole jsme byli již „vařeni ve vlastní šťávě“. Po cestě až do kempu Maizal není žádný domek, takže je důležité mít dostatek jídla a hlavně pití na cestu. Odpočívat se dá po cestě dolů na nějaké z mnoha paloučků, nebo až dole u řeky. Tam ale poletují miliony kousavých mušek, takže i s repelentem to bude krátká přestávka.

Vyrážíme nahoru, abychom mohli sejít dolů a zase vyjít nahoru. 😀
Poslední pohled na Choquequirao a teď už je náš další cíl Machu Picchu.
Klesání k řece – vegetace se začíná měnit a teplota rychle stoupá.
Vidíte tu cestičku vpravo? to jsme všechno sešli dolů.

Následuje strmé stoupání ke kempu Maizal. Cesta je náročná, dlouhá, bez přestávky do kopce. Prostě se musíte kousnout a vyjít to. Kemp Maizal je pak skvělé vysvobození. Milý pan domácí nabízí pivo a jiné nápoje. Ano, pivo stojí 8 solů, ale po tom stoupání nám ceny byly upřímně jedno. Pan domácí nabízí také teplou sprchu s vodou ohřívanou na ohni, nebo teplou večeři. My jsme se rozmazlili ještě tou večeří – čekalo nás extra velké a výživné jídlo vše v jednom. Na talíři se vedle sebe mačkaly, kromě tradiční rýže a hranolek, špagety, kukuřice, cibule a vajíčko. Spát je možné na terasách vedle domu, anebo ve stodole za malý příplatek.

Kemping Maizal
Výhled z kempingu Maizal. Jojo, to stoupání kvůli těm výhledům stojí za to.
Líbil se ti článek? Sleduj na:
Facebook
LinkedIn
Instagram

One thought on “Choquequirao – Machu Picchu (část 2)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *