Sucre a bolivijský Jurský Park

sucre hlavni mesto
Sucre je, pro některé možná nečekaně, oficiální hlavní město Bolívie.

Sucre – hlavní město Bolívie vypadá, jak kdyby do této země vůbec nepatřilo. Při vstupu do historického centra jsme se ocitli ve středomoří, takovou atmosférou alespoň působila bílá architektura s modrými okenicemi. Hned za městem na nás pak číhali dinosauři. Proč jsme si tyto dny obzvlášť užili vám tentokrát popovídá Marcel.

Po procházce Cochabambou s naším česko-bolivijským kamarádem jsme zamířili rovnou na  autobusové nádraží na jeden z pozdních nočních autobusů do města Sucre. Tak rušné nádraží jako v Cochabambě jsme asi za celou cestu nezažili, během minuty nám přišlo, že proplulo jen jedním z několika vchodů asi 1000 lidí.

A pokud se domníváte, že hlavní město je La Paz, tak máte pravdu jen částečně. La Paz je sídlem vlády, ale  Sucre je hlavní město dle ústavy a sídlí zde soudy.

Ještě před návštěvou Sucre jsme měli naplánovanou zastávku zhruba 20 km od něj, v místě s názvem Oasis Boliviana – malé ekocentrum s možností dobrovolnictví. Sice jsme jim nestihli napsat, zda můžeme dorazit, ale řekli jsme si: ,,Zaklepeme a uvidíme.”  Z autobusu nás vysadili u cesty zhruba ve 3 ráno a tak jsme se, celí rozespalí, vydali hledat místo ke spánku. Nakonec jsme ho našli u řeky, na rovném plácku, kousek od cesty.

Po příjemné venkovní noci jsme se vydali hledat Oasis Boliviana, po chvilce jsme sice ekocentrum našli, ale dorazili jsme nevhod – pro nás již místo neměli. Tak jsme si s ostatními dobrovolníky dali oběd, na který nás pozvali, prozkoumali všechny eko vymoženosti a vychytávky a vrátili se do našeho přírodního hotelu u řeky.

Ten večer vznikly tyto fotky hvězd, aneb Marcelův první pokus o focení hvězdné oblohy – bez stativu.

hvězdy
Na první pokus to nedopadlo úplně špatně.

Druhý den jsme u cesty chytli “combi”, které vypadalo, že do sucre ani nedojede, jak bylo staré a rozbité. No a taky že jo! Kousek před Sucre vypovědělo službu a  nezbývalo nám nic jiného než posledních několik kilometrů dojít.

Po cestě jsme projeli kolem areálu cementárny – ta bude mít v příběhu ještě místo později. (pozooor, pozor, dinosauři!)

Při chůzi do města byly podél cesty odlité sochy dinosaurů všech velikostí, říkal jsem si jak pěkné jsou a zavzpomínal jsem na dětství a sen být paleontologem.

sucre
Vjíždíme do jiného světa – bílého Sucre.

Sucre jako město bylo jedním z nejhezčích měst Bolívie, která jsme navštívili, čisté a bílé jako sucre – cukr.

Strávili jsme zde dva dny. Dali si výborný řecký jogurt a užívali si pohodovým tempem rytmus města.

dobry jogurt
Konečně jogurt, který se dá jíst! (první a na naší cestě poslední dobrý jogurt)

Když jsme hledali, co je v okolí zajímavého, spousta stránek zmiňovalo jakýsi Parque Cretacico. A vážně, ve městě se nacházel dinosauří park s jednou unikátní věcí a tou je největší sbírka reálných zkamenělých otisků stop dinosaurů.

stopy dinosauru
Vidět něco tak starého, přímý důkaz dinosaurů, byl zážitek!

 

dinopark
Nadšený Marcel před vchodem do dinoparku.

Poslední den jsme se tedy vydali do tohoto parku. Bohužel se nacházel docela daleko, ale pozitivní bylo, že tam jezdil autobus. Jezdil až kus za město – do cementárny.

otisky dinosauru
Na stěně vpravo se nachází stovky otisků těchto pravěkých velezvířat. Všude kolem se rozprostírá areál cementárny.

Ano, stopy dinosaurů a zkameněliny byly objeveny při těžbě kamene v kamenolomu. Byla přitom odkryta celá stěna posetá různými stopami.

veloricaptor
Káťa a velociraptor
 tyranosaurus rex
Marcel a tyranosaurus rex

Teď jsem chtěl být znovu paleontologem a objevovat dinosaury, skoro jsem žil dětský sen a navíc to byla má první návštěva dinosauřího parku v životě.

V Bolívii by mělo být alespoň ještě jedno místo vztahující se k dinosaurům, park Toro Toro. Na ten jsme ale neměli čas, tak snad příště.

 

 

Líbil se ti článek? Sleduj na:
Facebook
LinkedIn
Instagram

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *